“믿음의 음식을 먹으면서 달램·소원·귀신·땅·비·재산·집터 의례와 물 마심·목욕·헌공, 토하게 함·설사약·가래약, 귀기름·눈약·코약·연고, 바늘·칼 수술·아이 치료·뿌리약·약초 붕대로 생계를 잇는 이들이 있다. 고따마는 이를 삼간다.” 수행자들이여, 범부는 이렇게 칭찬하느니라. 수행자들이여, 이것이 범부가 말할 하찮고 낮은 계행이니라.
‘Yathā vā paneke bhonto samaṇabrāhmaṇā saddhādeyyāni bhojanāni bhuñjitvā te evarūpāya tiracchānavijjāya micchājīvena jīvitaṁ kappenti, seyyathidaṁ—santikammaṁ paṇidhikammaṁ bhūtakammaṁ bhūrikammaṁ vassakammaṁ vossakammaṁ vatthukammaṁ vatthuparikammaṁ ācamanaṁ nhāpanaṁ juhanaṁ vamanaṁ virecanaṁ uddhaṁvirecanaṁ adhovirecanaṁ sīsavirecanaṁ kaṇṇatelaṁ nettatappanaṁ natthukammaṁ añjanaṁ paccañjanaṁ sālākiyaṁ sallakattiyaṁ dārakatikicchā mūlabhesajjānaṁ anuppadānaṁ osadhīnaṁ paṭimokkho iti vā iti evarūpāya tiracchānavijjāya micchājīvā paṭivirato samaṇo gotamo’ti—iti vā hi, bhikkhave, puthujjano tathāgatassa vaṇṇaṁ vadamāno vadeyya. Idaṁ kho, bhikkhave, appamattakaṁ oramattakaṁ sīlamattakaṁ, yena puthujjano tathāgatassa vaṇṇaṁ vadamāno vadeyya.
디가 니까야 DN 1 범망경 (Brahmajālasutta)배경
큰 계행의 마지막은 여러 의례와 당시의 치료 기술을 생계로 삼는 목록입니다. 집과 재산을 위한 의례에서 몸 안팎의 약물·수술·소아 치료까지 순서대로 열거하고, 고따마의 삼감 뒤 작은 계행 전체를 결산합니다. 행위의 기술성보다 믿음의 공양을 받는 수행자가 전문 서비스를 팔며 생계를 바꾸는 문제에 초점이 있습니다. 마지막 목록은 의례와 치료의 효능을 판정하기보다, 그것을 공양받는 수행자의 수익 활동으로 삼는 데 초점을 맞춰 계행을 닫습니다.
묵상
도움을 주는 기술과 그 기술로 신뢰를 얻어 생계를 넓히는 일 사이에는 어떤 경계가 있을까요? 선한 의도만으로 충분한지, 역할과 약속도 함께 살펴야 하는지 질문해 볼 수 있나요? 의례와 치료 기술 뒤에 “하찮고 낮은 계행”이라는 결산이 붙는 까닭은 무엇일까요?