“수행자들이여, 어떤 이들은 네 근거로 자아와 세계가 영원하다고 하느니라. 그 네 근거는 무엇인가? 수행자들이여, 첫째는 열의·노력·수행·부지런함·바른 주의로 마음을 모아 (…) 여러 전생을 기억하는 이니라. 한 생부터 십만 생, 나아가 여러 백·천·십만 생에서 이름·가문·모습·음식·즐거움과 괴로움·수명을 기억하고, 거기서 죽어 다른 곳에 태어나 같은 여섯 세부를 겪고 다시 이곳에 태어난 일까지 구체적으로 기억하느니라.”
Santi, bhikkhave, eke samaṇabrāhmaṇā sassatavādā, sassataṁ attānañca lokañca paññapenti catūhi vatthūhi. Te ca bhonto samaṇabrāhmaṇā kimāgamma kimārabbha sassatavādā sassataṁ attānañca lokañca paññapenti catūhi vatthūhi? Idha, bhikkhave, ekacco samaṇo vā brāhmaṇo vā ātappamanvāya padhānamanvāya anuyogamanvāya appamādamanvāya sammāmanasikāramanvāya tathārūpaṁ cetosamādhiṁ phusati, yathāsamāhite citte (…) anekavihitaṁ pubbenivāsaṁ anussarati. Seyyathidaṁ—ekampi jātiṁ dvepi jātiyo tissopi jātiyo catassopi jātiyo pañcapi jātiyo dasapi jātiyo vīsampi jātiyo tiṁsampi jātiyo cattālīsampi jātiyo paññāsampi jātiyo jātisatampi jātisahassampi jātisatasahassampi anekānipi jātisatāni anekānipi jātisahassāni anekānipi jātisatasahassāni: ‘amutrāsiṁ evaṁnāmo evaṅgotto evaṁvaṇṇo evamāhāro evaṁsukhadukkhappaṭisaṁvedī evamāyupariyanto, so tato cuto amutra udapādiṁ; tatrāpāsiṁ evaṁnāmo evaṅgotto evaṁvaṇṇo evamāhāro evaṁsukhadukkhappaṭisaṁvedī evamāyupariyanto, so tato cuto idhūpapanno’ti. Iti sākāraṁ sauddesaṁ anekavihitaṁ pubbenivāsaṁ anussarati.
디가 니까야 DN 1 범망경 (Brahmajālasutta)배경
과거에 관한 열여덟 견해 중 첫 묶음은 자아와 세계의 영원론 네 근거입니다. 첫 근거는 한 번·둘·셋·넷·다섯·열·스물·서른·마흔·쉰·백·천·십만 생을 기억하며, 각 삶의 여섯 세부와 죽음·재생을 셉니다. 넓고 자세한 기억 자체가 곧 세계 전체의 영원성을 증명하지는 않는데, 경험의 범위를 존재론적 결론으로 넓히는 첫 사례입니다. 기억의 세부가 풍부할수록 주장은 설득력 있어 보이지만, 기억된 기간과 모든 시간은 같은 범위가 아닙니다.
묵상
아주 생생한 기억이 있으면 그 기억 밖의 일까지 안다고 느껴질 때가 있나요? 경험의 선명함과 결론의 넓이를 따로 놓아 보면, 둘 사이에 어떤 간격이 보이나요? 한 생에서 여러 십만 생까지 넓어진 기억에도 닿지 못한 시간은 남아 있을까요?