“수행자들이여, 어떤 이들은 네 근거로 질문마다 끝없이 말을 피하느니라. 수행자들이여, 첫째는 유익함과 해로움을 있는 그대로 알지 못해 ‘내가 어느 쪽이라고 선언했다가 틀릴 수 있다’고 생각하는 이니라.”
Santi, bhikkhave, eke samaṇabrāhmaṇā amarāvikkhepikā, tattha tattha pañhaṁ puṭṭhā samānā vācāvikkhepaṁ āpajjanti amarāvikkhepaṁ catūhi vatthūhi. Te ca bhonto samaṇabrāhmaṇā kimāgamma kimārabbha amarāvikkhepikā tattha tattha pañhaṁ puṭṭhā samānā vācāvikkhepaṁ āpajjanti amarāvikkhepaṁ catūhi vatthūhi? Idha, bhikkhave, ekacco samaṇo vā brāhmaṇo vā ‘idaṁ kusalan’ti yathābhūtaṁ nappajānāti, ‘idaṁ akusalan’ti yathābhūtaṁ nappajānāti. Tassa evaṁ hoti: ‘ahaṁ kho “idaṁ kusalan”ti yathābhūtaṁ nappajānāmi, “idaṁ akusalan”ti yathābhūtaṁ nappajānāmi. Ahañce kho pana “idaṁ kusalan”ti yathābhūtaṁ appajānanto, “idaṁ akusalan”ti yathābhūtaṁ appajānanto, “idaṁ kusalan”ti vā byākareyyaṁ, “idaṁ akusalan”ti vā byākareyyaṁ, taṁ mamassa musā.
디가 니까야 DN 1 범망경 (Brahmajālasutta)배경
세계의 유한과 무한 다음에는 질문에 결론을 주지 않는 네 가지 끝없는 회피가 시작됩니다. 첫째 인물은 유익함과 해로움을 모른다는 사실에서 출발해, 잘못 선언할 가능성을 먼저 두려워합니다. 모름을 솔직히 밝히는 대신 말의 오류가 자신에게 줄 불편을 피하려는 동기가 회피 답변을 낳습니다. 첫 회피자는 거짓말의 해로움을 알지만, 사실을 조사하거나 모른다고 말하는 대신 고통을 피할 언어를 찾습니다.
묵상
틀릴까 두려워 아무 입장도 말하지 못했던 때가 있나요? 정확한 답이 없더라도 “지금은 모른다”고 정직하게 머무는 선택은 회피와 어떻게 다르게 느껴질까요? 거짓말의 해로움·스트레스·장애를 아는 일이 왜 사실을 조사하는 용기까지 저절로 낳지는 않을까요?